Neznámý Petřín

V měsíci máji se všichni vydávají na Petřín. Vyrazte i vy, provedeme vás místy, kde jste možná nikdy nebyli a kde nepotkáte živáčka. Čeká vás petřínský Hobitín, svatyně neznámých božstev, studánky, jeskyně i tajemný Medvědín. Podniknete zacházku za moderní architekturou, navštívíte nejromantičtější petřínskou zahradu a energii naberete v originální kavárně. Mapu trasy, která měří necelých osm kilometrů, najdete zde.

POPIS TRASY

Vyrazíme z východního cípu Ladronky, z malého parkoviště u Televizní věže. K Ladronce se otočíme zády a zamíříme opačným směrem ke třem břevnovským usedlostem Kneislovka, Hybšmanka a Spiritka. Od Spiritky se vydáme cestou pro pěší podél jižní zdi usedlosti. Na rozcestí odbočíme doleva, abychom měli zdi usedlostí pořád po levé straně. Opuštěnou cestičkou mezi náletovými dřevinami dojdeme na rozcestí, na kterém se dáme doprava dolů. Dojdeme na hlavní silnici (Turistická), po sto metrech ji ale opustíme tunýlkem o jehož výzdobě jsme psali v březnovém newsletteru. Malby už jsou bohužel poničené od vandalů. Dojdeme k dominantě Petřínského vrchu, 48 metrů vysokým ventilačním komínům Strahovského tunelu. Stojí ve dvou mělkých kruhových bazénech, překlenutých lávkou. Jim i sousednímu velínu Strahovského tunelu ze skla, oceli a betonu nelze upřít jisté drsné kouzlo. Pokochejte se pěknými výhledy z nedalekého ochozu a pak sejděte do zeleně. Po levici máte luxusní domy Villa parku Strahov, po pravici a před sebou pak spoustu zeleně. Až vám to cestička dovolí, zahněte prudce doprava a sejděte dolů k východu z parku. Tahle malá odbočka vás zvede k architektonicky hodnotné vile manželů Machoninových na hraně parku. Parapety a vysoká atika mají kovový „rezavý“ plášť, který platí za poznávací znamení autorů. Hned vedle se pomalu rozpadá stavba, která si také zaslouží naši pozornost. Bývalý hotel Vaníček je jedním z nejznámějších pražských urbexů. Byl vybudován v divokých 90. letech a od roku 2010 je opuštěný poté, co se jeho majitel dostal do finančních potíží. Přestože je z hotelu ruina, stále se objevuje na ubytovacích webech. Můžete se tedy podívat, jak vypadal v době největší slávy.

Našim cílem je ale Petřín a proto se vrátíme do zeleně a pokračujeme spodní cestičkou až do Zahrady Kinských. Vezmeme-li to po trávníku pod cestičkou, najdeme tam několik krásně opravených ústí podzemních štol, které vypadají jako vchody do hobitích domečků. Štoly sahají daleko za hranice Petřína, až na Strahov a k Motolu. Jejich průzkum a opravy stále pokračují.

Cesta nás zavede k vodním schodům v Zahradě Kinských. Voda, která teče po kaskádě, lemující schodiště, pochází z jedné z historických vodovodních štol. Kaskáda má 59 kamenných stupňů. Místo po schodech se ale vydáme rovně k jezírku s bronzovou sochou lachtana. Víte, že druhý odlitek stejné sochy zdobí zámecký park na Zbraslavi? Autorem je sochař Jan Lauda. Nad jezírkem uvidíte barokní boží muka s hranolovými slunečními hodinami. Ve stěnách jsou vytesány reliéfní postavy Krista a ochránců před morem. Sloup pravděpodobně stával na Žižkově v blízkosti nynějšího kostela sv. Prokopa.

Od jezírka můžete sejít pár metrů z kopce a podívat se, jak pokračuje rekonstrukce roubeného karpatského kostelíka, který před pár lety vyhořel. Kostel byl převezen do Prahy v roce 1929 k desátému výročí připojení Podkarpatské Rusi k tehdejšímu Československu. Ke kostelíku sv. archanděla Michaela patří ještě dřevěná zvonice. Ta naštěstí neshořela, neboť se nachází až na louce za Letohrádkem Kinských.

Zatímco kostel Svatého Michala budeme brzy moci obdivovat v celé kráse, dvě ruiny, které budeme na naší trase míjet, už nikdo nezachrání. Dům číslo 99 obývali kdysi zaměstnanci paláce Kinských. Jde o prostou klasicistní stavbu z konce 19. století z opukového zdiva a původně se sedlovou střechou. V minulosti objekt dvakrát vyhořel a poté se ho již nepodařilo zrekonstruovat. Dnes spatříte pouze torzo domku, prorostlé vegetací. Nedaleko se nachází další ruina. Krása empirového zahradního pavilonu z 19. století je stále rozpoznatelná. Až do 70. let zde byla zahradní restaurace U jezírka, po požáru v roce 2002 se budova změnila v torzo.

Necháme ruiny za sebou a zvedneme si náladu výhledy na Prahu od bastionu Hladové zdi. Další výhledy, tentokrát na panoráma Pražského hradu, nás čekají po průchodu Hladovou zdí.

Strmé kamenné schody podél Hladové zdi nás zavedou do jedné z nejromantičtějších pražských zahrad Květnice. V tomhle dobře utajeném koutě najdete posezení s bílými lavičkami a hlavně záplavu květin: trvalek, popínavek i cibulovin. Kousek odtud se nachází Růžový sad, je čerstvě zrekonstruovaný, zajděte se podívat na neuvěřitelných 7800 exemplářů růží.

Pak se ale vraťte do stinných sadů pod zdí a pokračujte v cestě ke neobvyklému památníku: Kamennému stolu Vojty Náprstka. Stůl ze žuly a mramoru symbolizuje štědrost a pohostinnost pražského mecenáše Vojty Náprstka, na což odkazuje i nápis na desce vepředu: „Na památku pohoštění, jež poskytoval Vojta Náprstek v letech 1865-1883 mládeži škol pražských.“ Památník byl vztyčen v roce 1896 u příležitosti nedožitých 70. narozenin tohoto českého vlastence a mecenáše.

Přejdete přes můstek nad lanovou dráhou, ze kterého můžete sledovat systém míjení lanovek v zastávce Nebozízek. Blížíme se k největším petřínským atrakcím, ale protože se chceme vyhnout davům, zamíříme místo toho doprava z hlavní cesty. Pěšinka nás zavede k divokým skalním útvarům, prorostlým kořeny stromů a dvěma hlubokým jeskyním, opatřeným mřížemi (většina petřínských jeskyní vznikla uměle v duchu romantismu). Před pár lety zde bylo poměrně velké bezdomovecké městečko, pár zbytků tady ještě najdete. Pěšinka je sotva vidět, ale nakonec vás zavede na další vyhlídku s lavičkami a poté na cestu, po které se vydáte vzhůru zpět do srdce Petřína. Dojdete ke kapli Křížové cesty. Kaple vedou od kostela sv. Karla Boromejského v areálu Nemocnice Milosrdných sester ke Kapli Božího hrobu nedaleko Petřínské rozhledny. Je to kopie kaple, stojící v Jeruzalémě. Okno kaple je umístěné tak, aby jím o Velikonocích ve tři hodiny odpoledne sluneční paprsek dopadnul na obětní kámen, nacházející se uprostřed kaple. Turisté, mířící od rozhledny k bludišti, si jí málokdy všimnou.

My se ale rychle chceme zbavit davů, a proto se vydáme kolem malého bistra směrem ke Strahovskému klášteru. Budeme míjet půvabné stavení, které pravděpodobně sloužilo jako strážní domek. Za sochou Krista na kříži najdeme malou pěšinku, po které sejdeme k jednomu z nejkrásnějších výhledů na Prahu – k soše Panny Marie z Exilu.

Socha je připomínkou existence původního Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, strženého rozběsněnými davy v roce 1918. Jako prosba za odčinění této události vznikla díky sbírce krajanů v exilu nová socha, připomínající původní podobu stržené skulptury. Socha byla v roce 1955 vztyčena na zahradě českého svatoprokopského benediktýnského opatství Lisle u Chicaga a roku 1993 byla převezena do Prahy (po dlouhém úsilí se podařilo před pár lety vrátit na Staroměstské náměstí i Mariánský sloup).

Z vyhlídky dojdeme pěšinou ke studánce Kaštanka, ukryté v lesním porostu. Studánka je napojena na vývod z Velké zahradní štoly a odtok je ovládaný pomocí výpusti. Z hlavní asfaltové promenády, na kterou pěšina vede, zmizíme na cestičku, vinoucí se mezi padlými kmeny a náletovými dřevinami. Mineme sice Vojtířovu štolu a sochu Jaroslava Vrchlického, objevíme ale Medvědín. Je to stará vodní nádrž, hluboká asi tři metry, se zděnými stěnami. V Medvědíně nikdy medvědi nežili. Nádrž byla součástí anglického parku, vybudovaného zde po roce 1790 v duchu tehdejší romantické módy. Nedaleko najdeme ze stejné doby také zřícené pilíře původní parkové architektury. Město plánuje vodojem kompletně zrekonstruovat, aby mohl sloužit jako zásobárna vody v době sucha. Přebytečná voda bude odtékat do nedalekého rybníčku Petřínka.

Malou zacházkou dojdeme k Restauraci Petřínské terasy s dalším neopakovatelným výhledem na celou Prahu. Před restaurací narazíme přímo u hlavní cesty na další studánku, Petřínku. Nejedná se klasickou studánku, ale o vodu ze štoly Petřínka. Ke studánce je ze štoly svedena potrubím.

Vraťme se ale za hradby a sejděte pěšinami Lobkovické zahrady. Uvidíme nejen petřínský kompost úctyhodných rozměrů, ale také nakoukneme skrz plot do technického zázemí americké ambasády a pak i do zahrad ambasády německé se známou sochou trabanta na nohách od sochaře Davida Černého. Vyjdeme proti Nemocnici milosrdných sester – právě odtud vede křížová cesta na Petřín, my ale projdeme jen kolem první kaple. Po levici budeme mít naše oblíbené Garden café Taussig, kavárnu s úžasnými výhledy. Psali jsme o ní v zářijovém newsletteru. Osvěžíme se zde před posledním úsekem cesty. Tím je procházka Svatojánskou vinicí pod zdmi Strahovského kláštera. Projdeme ovocným sadem a kolem černého viničního domku vzhůru podél Svatojánské vinice, obnovené v roce 2004. Přes Strahovský klášter se vydáme vzhůru po naší hlavní břevnovské třídě. Výlet je za námi. Doufáme, že jste si těch necelých osm kilometrů májové přírody užili.