Při archeologickém průzkumu pro výstavbu kotelny na tuhá paliva za klášterní sýpkou Břevnovského kláštera byly nalezeny lidské ostatky. Z historických pramenů lze odvodit, že se jednalo o hroby vojáků ze slezských válek. Jak souvisí Slezské války s Břevnovem vám objasní následující text, který vyšel v emailovém magazínu Fefíčoviny. Text přinášíme s laskavým svolením autora Milana Podobského (alias Fefíka).
Slezské války, to je souhrnné označení pro tři konflikty mezi Pruským královstvím a Habsburskou monarchií, které se vedly mezi lety 1740-1763. Druhá slezská válka se vedla v letech 1744–45 a Praha se tehdy ocitla v obležení, ba byla dobyta.
„Bedřich, král pruský, předstíraje obhájení cti a práva německé říše počal roku 1744 proti Marii Terezii brojiti a vtrhnul v měsíci srpnu se svým vojskem do Čech. Dne 2. září přiblížili se Prusové obsadivše Bílou Horu a Hvězdu ku samé Praze, kterou ze všech stran těsně oblehli. U hospody Ladronky král Bedřich okolí města prohlížeje vzkázal o polednách do kláštera, by někdo z duchovníchk němu se dostavil, chtěje v klášteře vojsko ubytovati a vojenský špitál zříditi,“referoval Bonifác Jan Holub (1847-1923), farář u sv. Markéty a regionálníhistorik. „Dne 4. září však přeložil král svůj stan odtud (z Hvězdy) do Bubenče, do kláštera pak přineseni byli první ranění. (…) Dne 6. září přivezeno byloz Berounska, kde srážka se stala, asi 600 raněných a nemocných. (…). Dne 9. září navštívil král Bedřich s princem Vilémem raněné zde ležící, o kterévelmi se starali, všelikou péči jim věnujíce. Kteří z raněných zde zemřeli, pohřbeni bývali ve společných hrobech za špejcharem, kteréžto místo až podnes ‚Prejzovka‘ se nazývá, a toliko důstojníci katoličtí na hřbitově pochováni byli,“ psal dále páter Holub na stránkách knihy Paměti farnosti u svaté Markéty v Břevnově a blízkého okolí.
A pak přišla třetí slezská válka, známá jako sedmiletá. „Císařovně Marii Terezii nebylo dopřáno míru slouho se těšiti. Král pruský Bedřich II. čili Veliký začal proti ní novou válku, jež 7 let trvala a tudíž válka sedmiletá sluje (1756-1763). První dvě léta pohybovala se válka tato nejvíce v Čechách; obzvláště r. 1757 z jara král Bedřich vtrhnuv do Čech až ku Praze přišel,“ nastínil páter Holub. „Dne 6. května svedena krvavá bitva za Prahou u Žižkova, kdež přemnoho Prusů padlo neb zraněno bylo; po půlnoci přineseni byli do kláštera nesčetní ranění, kterýmiž prelatura se naplnila; druhého dne naplněn jest ostatní klášter ve všech prostorách, takže toliko 3 celly, archiv s knihovna bratřím k obývání zůstaly; chodbami sotva bylo lze projíti, jelikož po obou stranách ranění nohama k sobě leželi. (…) V kostele leželi na márách také dva generálové pruští, Šverín a Holstein, jejichžto vnitřnosti vyňaty a v zahradě pochovány, těla však byvše balzamována domů odvezena jsou…“
Tady pátera Holuba raději přeruším, abychom lépe věci rozuměli. Kurt Christoph von Schwerin (1684-6. května 1757 ve Štěrboholech) byl pruský polní maršál. Byl zasažen kartáčovou střelou, po které padl z koně. Schwerinův pomník ve Štěrboholech se stal oblíbeným výletním místem Pražanů, škoda, že už nestojí… Mrtvým Holsteinem pak rozumějme generála jízdy Friedrich vévodu Holstein-Becka.
Další informace poskytly webové stránky břevnovského kláštera. 16. května v klášteře podlehl zranění generál von Schöning, také jeho tělo bylo odvezeno do Pruska, 17. května pak generál H. K. L. Herault de Hautcharmoy (Hautchermois). Údaje o jeho pohřbení v klášteře se liší a nelze je ověřit: podle některých podání generála jako protestanta pohřbili před postranním vchodem do klášterního kostela pod velkou starou lípou; podle jiného mínění byl katolík a byl pohřben ve zvláštním hrobě u vchodu do kostela. „Ostatní zde zemřelí, počtem alespoň 2500, pohřbeni bývali za špejcharem na ‚Prejsovce‘, kdež již r. 1744 mnozí Prusové poslední odpočinek nalezli,“ – půjčuji si ještě větu z psaní Bonifáce Holuba a to větu podstatnou a zásadní.
Prusové nedopadli v Čechách slavně a odtáhli. 20. června byl zahájen odvoz raněných do Drážďan a na počátku července opustili klášter již všichni pruští vojáci, jak ranění, tak bojeschopní. Tolik 18. století – a teď do současnosti.
Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty hodlá vybudovat v prostoru za klášterní sýpkou – tu předpokládám mnozí z vás znají – kotelnu na tuhá paliva, která by měla nahradit sedm dalších kotelen. Zjišťovací archeologický výzkum akce NPÚ (ÚOP v Praze) měl potvrdit nebo vyvrátit existenci hrobů v těchto místech. Šlo o zjišťovací výzkum, který má mimo jiné zjistit, zda lze o navrhovaném projektu v těchto místech vůbec uvažovat. Výzkum, vedený Matoušem Semerádem, zjistil hřbitovní horizont v obou sondách, ale nikoliv po celé ploše sond (ve východních partiích nebyly skelety zjištěny). Odkryté pohřby byly pouze hrubě začištěny a dokumentovány, v jejich výzkumu se dále nepokračovalo. Už v téhle fázi výzkumu je možné konstatovat, že jednotlivé skelety nebyly pohřbeny pietně. Výkopy pokračovaly dále pouze ve východní části sond, kde bylo dokumentováno zvrstvení terénu až na archeologické podloží.
K výzkumu se sešla archeologické komise, jejíž členové ve většinové shodě nepožadovali ochranu hřbitovního horizontu, s tím, že jedinou podmínkou bude provedení záchranného archeologického a antropologického výzkumu místa před zahájením stavby kotelny.
Autor textu: Milan Podobský (alias Fefík).
Fotografie: Honza Zavřel
Zdroje:
Bonifác Holub: Paměti farnosti u sv. Markéty v Břevnově a blízkého okolí, nákladem vlastním, Praha, 1890, kapitoly 33 a 34; www.brevnov.cz/cs/benediktini-abrevnovsky-klaster;
Matouš Semerád: Zápis z jednání archeologické komise, 5. 12. 2023
