Usedlost Kajetánka, původně v majetku kláštera sv. Jiří na Pražském hradě se v polovině 17. století dostala do rukou Bernarda Ignáce hraběte Martinice. Ten zde nechal roku 1649 postavit kapli Panny Marie Öttingské jako přesnou kopii slavné románské kaple v bavorském Altöttingu a roku 1666 postoupil usedlost řádu theatinů, lidově kajetánů, podle nichž získala své jméno.
Po zániku kláštera v 18. století byla hlavní budova přestavěna na zámeček a v severní části pozemků vznikla klasicistní oranžerie. V první polovině 19. století byla zahrada přebudovány na anglický park, tehdejší majitel hrabě Kounic nechal zároveň roku 1822 zbořit loď kaple, proti plánovanému zboření rotundy nicméně zasáhly úřady. Ve druhé polovině 19. století sloužila usedlost jako fabrika na voskovaná plátna, po jejím vyhoření pak jako výletní restaurace.
Významnou stopu zanechal na Kajetánce v první polovině 20. století břevnovský starosta Jan Kolátor. Kromě péče o usedlost se zviditelnil také plánem na rozparcelování a zastavění jejich pozemků, od něj sice po protestech Klubu za starou Prahu brzy upustil, jeho dědictvím ale byl slavný břevnovský mrakodrap z roku 1912. Po druhé světové válce byla usedlost vyvlastněna a sloužila jako dům pionýru a mládeže. Ač byla roku 1963 prohlášena za kulturní památku, posledních 20 let před revolucí již chátrala, jedinou změnou k lepšímu byla rekonstrukce přilehlé rotundy.
A chátrala i po revoluci, vrátila se sice do rukou potomkům Jana Kolátora, téměř dalších 20 let ale nadále pustla. Změny umožnil až vstup nového investora, developerské firmy Loxia. Ta v rámci takřka miliardové investice zrekonstruovala zámeček, oranžerii i přilehlý park “výměnou” za využití oranžerie ke komerčnímu bydlení, ale zejména za možnost postavit kolem ní luxusní bytový komplex. Park a zámeček s restaurací jsou na základě dohody ve vlastnictví Prahy 6 a jsou otevřeny veřejnosti.
Ač jsou samotný zámeček i okolní park obnoveny citlivě, za problematický lze považovat luxusní bytový komplex. Kritický je v tomto ohledu Národní památkový ústav, podle nějž mají novostavby “svou mohutností negativní vliv jak na Kajetánku, tak na její okolí”. Jako mnohem citlivější zásah se nicméně jeví vznikající bytový komplex developerské společnosti Geosan na místě zbořeného břevnovského mrakodrapu v bezprostřední blízkosti rotundy. Web prahaneznama.cz uvádí výstavbu mrakodrapu jako doklad toho, “jak byla tehdejší doba necitlivá k památkám – dům stojí těsně u kaple”. Při pohledu na vizualizaci nového komplexu působí tato slova opravdu tragikomicky.
Na tom, že je v Praze výrazný nedostatek bytů a je potřeba více stavět, panuje ve veřejné diskusi vzácná shoda. Jakákoli nová výstavba by však měla být maximálně citlivá ke svému okolí a zároveň vycházet z potřeb společnosti. Ta žijící v Praze v současnosti volá zejména po finančně dostupném bydlení, nynější ceny nájmů si čím dál větší část lidí nemůže dovolit. Není příliš odvážné se domnívat, že výstavba luxusních bytů sloužících do velké míry k investičním účelům situaci jen stěží pomůže.
Zdroje:
https://www.prahaneznama.cz/praha-6/brevnov/pas-brevnovskych-usedlosti-u-potoka-brusnice/
https://pamatkovykatalog.cz/usedlost-kajetanka-13497670
https://www.tejnka.cz/pro-vyletniky/brevnovske-usedlosti
PODLAHA, Antonín. Posvátná místa Království českého : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvát. soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém : díl 5.. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1911, dostupné online z https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:82ceb280-12f1-11e4-8f64-005056827e52?page=uuid:aecb3cc0-57f0-11e4-90c9-005056825209
O projektu Geosanu a chybějící urbanistické soutěži jsme psali již v roce 2017.
