Hájecká Loretánská kaple slaví kulaté výročí, a to je dobrý důvod vydat se ve stopách poutníků, proudících po staletí k sošce černé Panny Marie Loretánské. Mariánsko-františkánská poutní cesta má cca 18 km a můžete ji projít pěšky nebo projet na kole po cyklostezce, která vede většinou mimo komunikace. Cesta je lemována kaplemi, z původních dvaceti se jich zachovalo 14. Mohutné výklenkové kaple byly umístěny v rozestupu asi 600 až 1100 metrů, takže v nezastavěné krajině viděli poutníci od jedné kaple k další. Nyní nás po většinu trasy povede značená cyklostezka.
Vyrazíme od první kaple, jedné z nejzachovalejších, kterou najdeme na Malovance (o vzhledu kaplí se dočtete níže). Gymnastickou ulicí pokračujeme do Tejnky, kde stávala na křížení ulic Za Strahovem a Nad Tejnkou druhá kaple. Připomíná ji malá maketa vedle nástěnky Sdružení Tejnka. Třetí kapli najdete v zahradě ve vilové čtvrti v ulici U Ladronky, čtvrtou pak nedaleko usedlosti Ladronka. Na pátou kapli se podívejte jen z dálky, stojí v zatáčce rušné silnice (Kukulova) směrem k Motolské nemocnici. Podejděte tunýlkem směrem ke Kauflandu a pokračujte po cyklostezce Bolívarovou ulicí. Nepřehlédněte odbočku k šesté, zubem času poznamenané kapli, která se nachází na začátku zahrádkářské osady Malý Břevnov. Sedmá kaple, která bývala poblíž bělohorského hostince, se nezachovala. Přejděte Bělohorskou a projděte Malobřevnovskou ulicí ke klášteru Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře. Osmá kaple se nachází v těsném sousedství kláštera. Občerstvěte se v kavárně Klíner v bývalém bunkru v zahradě kláštera. Je to zážitek!
U kláštera opouštíme historickou poutní cestu a vydáváme se Čistovickou ulicí dolů do Řep, kde přejdeme rušnou Slánskou ulici a pokračujeme z kopce k řepskému hřbitovu, o kterém jsme psali již v souvislosti s jiným výletem. Připomeňme si přesto, že v zadní části hřbitova najdete místo posledního odpočinku loupežníka Babinského, starého lotra mexického ze známé písně, který po propuštění z vězení dožíval jako zahradník v řepském klášteře Boromejek. V nové části hřbitova najdete také nepřehlédnutelný hrob z bílého mramoru se sochou muže v životní velikosti. Zvěčněn je na ní Václav Kočka mladší, syn stejnojmenného podnikatele a majitele Matějské pouti, zastřelený na křtu knihy Jiřího Paroubka. Další zajímavosti o řepském hřbitově najdete zde.
Kus cesty vede po Řepské naučné stezce, zastavte se u informačních tabulí a přečtěte si o historii kostelíka Svatého Martina nebo Kratochvílova statku na malebné řepské návsi.
U Kláštera kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského na dlouhou dobu sejdeme ze silnice. Cyklostezka A154 nás zavede na lávku, která nám pomůže bezpečně přejít Pražský okruh a dovede nás alejí až k Peterkovu mlýnu, kde se dočkáme další, již 12. kaple poutní cesty. Původní kaple stála severně odsud u frekventované hlavní silnice, což se podepsalo na jejím stavu. Proto byla v roce 2021 přemístěna o několik set metrů dál. Vynechali jsme 10. a 11. kapli, které stále stojí, ale nacházejí se v těsné blízkosti Pražského okruhu – věřte, že v těchto místech být nechcete!
Alejí pokračujeme až na vlakovou zastávku Hostivice – Sadová. Zde se napojíme na cyklostezku číslo 201, která nás dovede až do Hájku. V Hostivici se žádná kaple nezachovala, všechny byly rozebrány na jiné stavby.
Potřebujete-li občerstvit, zamiřte do centra Hostivice, kde nedávno otevřeli příjemnou kavárnu Prostor a Čas. Na náměstí okoukněte zámek se sýpkou a kostel svatého Jakuba. Jestli vám vyhládlo, nemůžete vynechat proslulou čínskou restauraci U Koruny.
U Litovického rybníka se zastavte na ptačí pozorovatelně, která umožňuje sledovat ptáky v pobřežních porostech (na hladinu kvůli rákosí příliš neuvidíte). Hnízdí zde kachny, labutě, poláci, potápky, lysky či slípky. V období jarního či podzimního tahu přilétají kormoráni, volavky, kopřivky, čírky, kulíkové, rackové nebo ledňáčci.
Po hrázi přejděte na Litovickou ulici, která vás vyvede kolem Litovické tvrze ven z Hostivice. Vrátili jste se na historickou poutní cestu. Čeká vás příjemná polňačka s lipovou alejí a s posledními třemi zrekonstruovanými kaplemi. Jedna z nich byla ještě před pár lety v rozvalinách. Na konci cesty se zelená Hájek. Klášter není otevřený stále, podívejte se na web a naplánujte výlet na dobu, kdy je plánovaná nějaká akce. Za návštěvu stojí legendární Hostinec U Hamouzů, který se nachází hned naproti.
Zpátky se vraťte po stejné trase nebo můžete jet autobusem z Červeného Újezda či Hostivice. Rozhodnete-li se pro Červený Újezd, nenechte si ujít bizarní hrad, postavený v letech 2001 až 2002 ve stylu rytířské tvrze. Nejbližší vlakovou zastávkou je stanice Hostivice – Litovice.
Zde najdete vyznačenou celou trasu a významná zastavení.
Historie poutní cesty
Z Prahy do Hájku začala chodit procesí v první polovině sedmnáctého století. Cílem byla Loretánská kaple, kopie svaté chýše z italského Loreta. Sláva Hájku rychle rostla, a proto byla vedle postavena poustevna s jedním řeholníkem ke službě kapli i věřícím. V roce 1659 zde byl umístěním čtyř mnichů založen klášter.
Dvacet kaplí podél poutní cesty bylo vybudováno v letech 1720–1726 při příležitosti stého výročí založení Loretánské kaple. Poutní cestu projektoval legendární inženýr Jan Schor, který mimo jiné pracoval i na svatovítském chrámu. První kompletní rekonstrukce všech staveb podél cesty proběhla již po třiceti letech od výstavby. Druhá rekonstrukce včetně restaurace maleb byla provedena v letech 1773–1774. Poté Josef II. zrušil příslušnou nadaci a kapličky začaly chátrat. Na přelomu 19. a 20. století byla cesta v některých částech přerušená novou zástavbou a do roku 2001 se z původních dvaceti dochovalo pouhých jedenáct.
V roce 1999 obnovili hostivičtí devatenáctou a dvacátou kapli. Zároveň se městská část Praha 6 rozhodla zrekonstruovat 5 kaplí na svém území a v roce 2002 byla dokončena obnova prvních třech (Dlabačov, Ladronka a Vypich). Opravy kaplí stále pokračují, některé již rekonstruované bohužel znovu podléhají zubu času.
O obnovu poutní cesty se zasadil zejména spolek Poutní cesta Hájek.
Vzhled kaplí
Kapličky se v ničem nepodobají obvyklým božím mukám či venkovským kaplím. Upoutají svou výškou, harmonií rozměrů i ladností křivek kamenických prvků. Jsou to jednoduché stavby z opukového, cihelného popřípadě smíšeného zdiva, které jsou z čelní strany, u některých i z bočních stran, profilovány. Výklenky byly situovány na jih, aby byla jejich výzdoba dobře osvětlena.
Výzdobu tvoří pilastry s pískovcovými patkami a hlavicemi. Také parapetní desky nik jsou kamenné. Zastřešení každé kaple je z bohatě profilovaných kamenných desek, na kterých je uprostřed umístěn kamenný kříž a po stranách dvě kamenné koule.
Uvnitř na omítce měly kaple rozměrné půlené fresky, přičemž v horní poloviny byly výjevy ze života Panny Marie, v dolní polovině ze života svatého Františka a doplňoval je latinský nápis ve formě elegických distich. Mezi výklenkem a římsou byl znak donátora. Původní výtvarná výzdoba nik se bohužel nezachovala. Při rekonstrukci nap přelomu 19. a 20. století byly zaniklé freskové malby nahrazeny obrazy na plechových tabulích.
Slavné poutě
Poutníci se do Hájku vydávali o mariánských svátcích, zejména na svátek Narození Panny Marie 8. září. Farníci vycházeli od svého kostela, s korouhvemi, prapory a sochami Panny Marie, které nesly družičky, sochy svaté Anny nesly vdané ženy a sochu svatého Josefa nesli mládenci. Procesí prošlo se zpěvem a v plné parádě celým městem až za bránu u Strahovského kláštera. Tam teprve se poutníci převlékli do všedních šatů a místo bot si navlékli punčochy podšité pevnou látkou ze starých kabátů. Socha Panny Marie i s nosítky a parádou se položila na vůz, který poutníky doprovázel. Pak se šlo po císařské silnici ke klášteru na Bílé hoře a dál do Hájku podél kapliček. Před cílem se všichni zase převlékli do svátečního. Cesta byla vyzdobena barevnými fábory a chvojím, náboženské alegorie ukazovaly výjevy drastické i líbezné, stánky nabízely občerstvení i tretky. Poutníci zpívali mariánské chorály.
Poutníci přicházeli odpoledne, následovalo kázání, loretánské litanie, požehnání a pobožnost pokračovala i v noci. Zpěv nábožných písní se rozléhal lesem, ohně plály, jakoby celý Háječek byl v jednom plameni. Celou noc se zpovídalo, za úsvitu lidé i ptáci prozpěvovali. Druhý den od rána do oběda probíhaly mše svaté, česká i německá kázání. Odpoledne opět kázání, litanie, požehnání a návrat domů.
Kolem roku 1722 podle zápisů arcibiskupské kanceláře navštěvovalo Hájek ročně průměrně 60 000 poutníků. V devadesátých letech minulého století byly poutě obnoveny. Ročně jich proběhne několik, první se koná kolem prvního máje a poslední o Dušičkách.
