Druhého listopadu slavíme Svátek zesnulých. A právě Dušičky jsou ten nejlepší čas k návštěvě Břevnovského hřbitova. Najdete jej nedaleko Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty. Tak jako vše v Břevnově, i místní hřbitov se nachází ve svažitém terénu, což z něj činí jeden z nejmalebnějších pražských hřbitovů. Je zde pohřbeno několik desítek významných osobností.
Břevnovský hřbitov byl založen v 18. století a nejprve sloužil jako pohřebiště řeholníků z nedalekého kláštera. V 19. století byl hřbitov s ohledem na rozrůstající se obec dvakrát rozšířen. Jeho dnešní podoba má rozlohu přibližně 1,73 hektaru, a kromě kaplové hrobky je zde 2520 hrobů, 970 urnových hrobů a 880 míst v kolumbáriu.
V horní části hřbitova stojí kaple Panny Marie a svatého Lazara z roku 1762 s malbami Posledního soudu a vzkříšení Lazara. Dalšími stavbami je márnice z poloviny 19. století, vstupní kancelářský domek a pohřebiště benediktinů s pískovcovou sochou sv. Prokopa z roku 1743. U západní zdi se pomalu rozpadá bývalá novogotická hrobka zemského advokáta a akcionáře Smíchovského pivovaru Johanna Sametze.
Na hřbitově se nachází hroby desítek významných osobností. Mezi nejvýznamnější patří arciopat břevnovského kláštera Jan Anastáz Opasek (1913–1999). Anastáz Opasek byl odsouzen v monstrprocesu v roce 1950 k doživotí, ve vězení strávil jedenáct let. Po propuštění pracoval jako dělník, poté emigroval a do vlasti se vrátil v roce 1990. Od roku 1993 působil jako arciopat břevnovského kláštera. Jehož skromný hrob najdete vpravo od vchodu v blízkosti kaple svatého Lazara mezi hroby ostatních benediktinů. Na hřbitově se nachází hroby církevních hodnostářů i mnoha dalších řádů, například benediktinek, bosých karmelitánek nebo hradčanských kapucínů.
Nejvyhledávanějším hrobem na Břevnovském hřbitově je místo posledního odpočinku Karla Kryla nedaleko novogotické hrobky u hřbitovní zdi. Karel Kryl zemřel v roce 1994 a zejména v devadesátých letech byl jeho hrob pietním místem, u kterého se lidé scházeli a zpívali. Svíčky a květiny nosí lidé na hrob dosud.
S Břevnovem je spojen i jeden z prvních mluvčí Charty 77 filosof Jan Patočka, který zemřel po brutálních výsleších Státní bezpečnosti. Jeho pohřeb na Břevnovském hřbitově byl tehdy velkou demonstrací odporu a Státní bezpečnost rušila pietu pohřbu, jak se dalo: nad hřbitovem létal vrtulník a na nedalekém stadionu jezdily plochodrážní motorky. Náhrobek najdete nedaleko vchodu vlevo, je ale velmi nenápadný a lehko ho můžete minout.
Poslední útočiště našel na Břevnovském hřbitově také literární kritik a signatář Charty 77 Jan Lopatka, novinář a hudební publicista Ivan Medek, překladatelé Aloys a Hana Skoumalovi či architekt Pražského hradu Karel Fiala. Najdete zde i hroby architekta Otto Rothmayera, básníka Karla Šiktance, dramatika Josefa Topola nebo malíře a grafika Františka Tichého.
Za zmínku stojí zajímavé náhrobky. Autorem několika z nich je architekt Jan Sokol, otec filozofa Jana Sokola. Oba jsou na hřbitově také pohřbeni. Jan Sokol je například autorem náhrobku astronoma Františka Nušla nebo filosofa Jana Patočky. Náhrobek básníka Ivana Diviše je dílem Jana Koblasy. Tento nepřehlédnutelný náhrobek si vysloužil přezdívku „skokanský můstek“.
Břevnovský hřbitov má magickou atmosféru zvlášť za soumraku, kdy je hřbitov osvětlen jen světly svíček. Zajdete-li si na dušičkovou procházku, přibalte kromě svíček také balík kočičích granulí. Před hlavním vchodem na hřbitov najdete útočiště pro opuštěné kočky: lidé jim sem přinášejí jídlo, polštářky i hračky.
Jak se sem dostat:
Oba hřbitovní vchody ústí do ulice U Vojtěšky, které propojuje Břevnovský klášter s kolejemi Větrník. Procházkou dojdete na hřbitov buď dolů z kopce od autobusové zastávky Nad Markétou (bus 191) nebo do kopce kolem klášterní zdi z tramvajové zastávky Břevnovský klášter (tramvaj 22 a 25).
