Rádi bychom postupně představili břevnovské podnikatele, kteří se zapojili do akce Zažít Břevnov jinak. Rozhovor s Markétou Čábelovou z charitativního obchodu Cesta domů připravil Marek Šálek.
Máme pro vás překvapení. Zatím tajné.
„Břevnováci k nám rádi chodí vybírat oblečení nebo čajové servisy, přicházejí se ale i vypovídat a poplakat si. Od toho tu jsme,“ říká Markéta Čábelová z dobročinného obchodu Cesty domů na Bělohorské ulici.
Cesta domů má v Praze dva dobročinné obchody – jeden v Holešovicích, druhý na Břevnově. Jak jste se rozhodli právě pro Bělohorskou ulici?
Jednali jsme s různými městskými částmi, hledali jsme prostory, kde bychom byli co nejvíce na očích. Praha 6 se zachovala velmi vstřícně a jsme moc rádi, protože tohle místo je úžasné: kousek od tramvajové zastávky, všude kolem spousta krámků, lidé tady přirozeně procházejí… Prostě ideál.
Čím jste úředníky obměkčili?
Svoji roli určitě sehrálo, že Cesta domů působí v Praze už sedmnáctý rok, a že má na Praze 6 nemálo klientů. To nám asi otevřelo dveře.
Váš krámek hodně připomíná charity shops, které mají velkou tradici v Británii, kde jsou dobročinné krámky se secondhandovým oblečením, starými deskami či vybavením do domácností skoro na každém rohu.
Takhle právě vznikl náš úplně první obchod. Naše vedoucí byla ve Skotsku, všimla si charitativních krámků a přinesla to sem. Do té doby jsme prodávali většinou jen vlastní publikace a hrnky.
Nabízíte přímo v prodejně i odborné konzultace ohledně vaší hlavní činnosti (pomoc lidem, kteří stojí tváří v tvář umírání svých blízkých, pozn. red.)?
Cesta domů má poradnu, kde jsou speciálně vyškolení pracovníci, zatímco tady v dobročinném obchodě pracují vesměs dobrovolnice. Ale protože jsme kmenový obchod Cesty domů, tak sem lidé pochopitelně chodí, když se ocitnou ve složité životní situaci. Hledají literaturu, která by jim pomohla se zorientovat, nebo se přicházejí vypovídat a někdy i vyplakat.
Není to pozdě?
Není, snažíme se pomáhat i truchlícím.
Zvládne to každá dobrovolnice?
Ano. Některé prošly celoročním kurzem, aby mohly chodit pomáhat přímo do rodin. A všechny jsou velmi otevřené, empatické, schopné naslouchat – to je naše základní podmínka.
Zkuste vaše dobrovolnice ještě trochu představit. Z jakých přicházejí profesí?
Část tvoří čerstvé penzistky, které jsou ještě plné sil a chtějí něco dělat. Pak sem chodí pomáhat ženy různých profesí, které přicházejí málo do osobního kontaktu s lidmi, například překladatelky. Ale máme tady i recepční, učitelku ze školky nebo třeba hodinářku – ta spravuje všechny hodinky, které dostaneme od lidí darem do našeho krámku. A můžeme se pochlubit i jedním mužem, ten se živí jako tlumočník.
Sháníte další dobrovolníky?
Sháníme. Bylo by lepší, kdybychom tady vždycky mohly být dvě, protože někdy se toho nahromadí opravdu hodně. Věci, které nám lidé přinášejí, je nutné roztřídit, nacenit, naaranžovat. A těm, kteří k nám přicházejí ohledně situace v rodině, je třeba poradit. Nabídnout jim příslušnou brožurku, vysvětlit, jaké jsou možnosti, správně je nasměrovat a uklidnit, aby se nebáli do Cesty domů přijít.
Co může zájemce o dobrovolničení ve vašem dobročinném obchodě očekávat?
Nejdříve s námi tráví sedm směn, při kterých zjistíme, jestli to oběma stranám vyhovuje. Pokud ano, uzavřeme dobrovolnickou smlouvu. Někdo chodí pravidelně, někdo nárazově – na půl dne, na čtyři hodiny, ani dvě hodiny nejsou marné a pomůže nám to.
Honorář asi nemohou dobrovolníci očekávat…
To ne, opravdu je to dobrovolnická činnost.
Mohla byste přiblížit sortiment vaší prodejny?
Hlavní a nejdůležitější jsou knihy, brožury a letáky, které lidem pomáhají zjistit, co mohou očekávat a jak mají postupovat v případě umírání. Pak máme moc hezké papírenské zboží – širokou škálu bloků a diářů, na nichž se podílejí čeští, převážně mladí výtvarníci, které za tímto účelem oslovujeme. Zjistili jsme totiž, že na trhu chybí vkusné kondolence. A dnes lidé používají naše přáníčka i při narozeninách, svatbách a podobně. No, a pak tady máme bazarové zboží, které vidíte všude kolem. Neodmítáme nic, někdy jsou to věci, které jsou pro lidi, kteří nám je přinášejí, nějakým způsobem cenné. Když se nám to pak delší dobu nedaří prodat, přesuneme část do skladu, jehož zásoby pak nabízíme v rámci velkého bazaru, který pořádáme dvakrát do roka.
Co jde nejvíc na odbyt?
Tradičně je největší zájem o oblečení a hodně se prodávají i věci do kuchyně – hrnečky, talířky, servisy…
Jak byste povzbudila Břevnováky, aby tady víc utráceli?
Tržby našeho dobročinného obchodu pro nás nepředstavují nic symbolického. Tím, že tady máme přátelský nájem a neplatíme prodavačkám mzdy, jde takřka 100 procent přímo na podporu činnosti Cesty domů. Jen u publikací je to jinak, tam je to slabá polovina.
Letos poprvé se zúčastníte sousedské slavnosti Zažít Břevnov jinak, kterou pořádají místní spolky. Chystáte něco speciálního?
Normálně máme v sobotu zavřeno, tentokrát otevřeme. Dáme ven na ulici stolky a židličky, u nichž si děti budou moci vyzkoušet naše domalovánky a dospělým nabídneme dopisovánky.
Co jsou dopisovánky?
To je zatím tajemství, nechte se překvapit!
Markéta Čábelová (uprostřed) s kolegyněmi Klárou Fischerovou a Martinou Chalupníkovou.
Připravil Marek Šálek